Z Roatánu do Guatemaly a zpět

Guatemalu jsme se rozhodli prozkoumat z našeho výchozího karibského stanoviště, které máme na ostrově Roatán. Jak jinak :-) Je to kousek, letadlem jsme letěli necelou hodinu. Čekalo nás několik bezva zážitků a hlavně nádherná země plná mayské historie a děsně fotogenické přírody.

Už při odletu pro tři šťastlivce z naší guatemalské bandy připravili bezva zážitek, protože nás bylo o jednoho víc, než se vešlo do malého letadla Cesna (nevím, jaký to byl typ). Letadla byla připravena dvě. Jedno malé a druhé ještě menší pro tři lidi. Malé letadlo vypadalo spíš jako ultralajt a nikdo do něj dobrovolně nechtěl. Výběr tedy provedla paní na letišti, která měla přirozenou autoritu díky oranžové reflexní vestě a holi v ruce.

Za několik desítek minut jsme bez úhony přistáli v Belize City a výlet mohl začít. Na místě se o nás staral průvodce Petr, který byl moc fajn, chvílemi jsme ho trochu prudili, ale přežil to nakonec ve zdraví.

Po přistání v Belize přesedáme na autobus a projíždíme bažinatou rovinou směrem k hranicím mezi Belize a Guatemalou. Po průjezdu městečkem San Ignacio zastavujeme u archeologické zóny Xunantunich (čti Šunantunyč), kde přejíždíme řeku na voru, který se pohybuje pomocí lan a kliky, kterou musíme točit my turisté. Místo je to pěkné a po prohlídce pokračujeme na hranice s Guatemalou. Před příjezdem na hranice bojuje náš řidič a defektem předního kola a je třeba smeknout před jeho umem. Zkusili jste si někdy v tropech vyměnit bez cizí pomoci (jen s hloučkem čumilů) kolo autobusu pomocí nefunkčního heveru a přitom se nezpotit na zádech??? On to dokázal.

Po překročení hranic pokračujeme autobusem do města Flores, které se nachází na ostrově jezera Petén Itzá a s pevninou je spojeno mostem. Ubytování je perfektní a stejně tak město Flores na nás působilo moc příjemně. Večer zkoušíme v restauraci první místní jídla a jsme velmi spokojeni.

Druhý den se hned po snídaní vydáváme do hlubin peténského pralesa. Jsou to nekonečné džungle ležící na hranici mezi Mexikem a Guatemalou. V této oblasti vznikla údajně před více než dvěma tisíci lety mayská civilizace, která svým způsobem existuje dodnes. Po krátké cestě autobusem vstupujeme do národního parku Tikal. S úžasem procházíme městem, které bylo součástí obrovské desetimilionové mayské civilizace. Jedná se o nádherný zážitek, který se velmi těžko popisuje. Žasneme nad pyramidami a příbytky vladařů v kontrastu s džunglí, která se snaží vše pohltit. Všechno samozřejmě stále fotíme a fotkami krmíme všechny sociální sítě (jakoby to ještě neviděly) a přátele na Roatánu a v ČR. Zbytek dne pak trávíme v hotelu ve vesnici El Remate. Hotel byl trochu horší, ale po krátkém podvečerním masakru komárů se dalo jít spát.

Třetí den přejíždíme do dalšího guatemalského departmentu Izabal k jedné z nejmohutnějších řek regionu – Rio Dulce. U mostu ve vesnici Rio Dulce čekáme na loď, která nás má dopravit po řece až do městečka Livingston. Cesta lodí je nádherná, počasí se velmi rychle mění. Několik desítek minut svítilo slunce a následně jsme brutálně zmokli. Kapitán lodi gestikuloval cosi ohledně pláštěnek, ale bylo to zbytečné, protože vlastně už zase zastavoval někde u břehu, kde přímo do řeky vyvěraly termální prameny. Ve vodě jsme se ohřáli, některé dámy v naší výpravě dodnes vzpomínají na toto místo, kde si zřejmě měly sundat své stříbrné šperky, které dodnes působí mírně železitě. Zážitek to byl intenzivní a tak to má být.

Po příjezdu do městečka Livingston absolvujeme procházku, koukáme kolem sebe a říkáme si, že by bylo docela výchovné zde nechat na pár týdnů naše rozmazlené „evropské“ děti. Jen tak na dva měsíce v místní rodině, aby pochopily život.

Po řece se vracíme zpět do nejzajímavějšího ubytování celého našeho výletu – Finca Tatin. Jedná se o bungalovy vystavěné v džungli na břehu jednoho z ramen řeky. Centrální zastřešený prostor s recepcí a barem je ještě docela OK. Žoviální Němec, hovořící všemi jazyky světa, nám vysvětluje, kde bydlíme, jak se máme chovat, aby nás nic nesežralo, a jak funguje společná večeře, při které se zde lidé seznamují. Po mírném úvodním šoku vyhodnocujeme toto místo jako naprosto perfektní. Jen kamarád Jirka, který šel spát s PET-flaškou (se širokým hrdlem), aby nemusel v noci vylézt z pod moskytiéry, protože měl na stropě pavouka, má dodnes trochu jiný názor. Místní správce ho chtěl uklidnit tím, že nemá cenu zabíjet jednoho pavouka na stropě, protože dalších asi 17 pavouků je v místnosti, pouze je nevidí. Toto však nepomohlo a způsobilo, že my ostatní jsme pro jistotu v baru požili dostatek alkoholu v různých verzích, abychom se povznesli nad ostatní nájemce našich příbytků.

Všechno dopadlo dobře, nikdo neumřel. V noci hodně pršelo, takže jsme odmítli i noční fakultativní výšlap do pralesa na prohlídku hadů a ráno jsme se po snídaní vydali dál. Člunem jsme dojeli zpět k autobusu a pokračujeme po silnici napříč guatemalským vnitrozemím do města Antigua de Guatemala.

Po cestě do města Antigua míjíme slavné městečko Zacapa (milovníci rumu nyní povzdechli) a po diskusi s průvodcem, že nikdo nechápeme, proč nemají v místní rumárně nějakou turistickou ochutnávku, pokračujeme dál přes město Guatemala až do Antigua, kde bydlíme v hotelu.

Hned ráno před před východem slunce prozkoumáváme krásné město a žasneme nad sopkami, které jsou tak fotogenické. Fotíme je ze střechy hotelu. Některé jsou stále aktivní a ten pocit je poněkud zvláštní. Město Antigua je velmi příjemné a moc se nám tady líbí.

Následující den vyrážíme k jezeru Atitlán, které je jedním z hlavních turistických taháků této oblasti. Ubytovali jsme se v městečku Panajachel (čti Panachačel), které se nachází přímo na břehu jezera. Město je mimořádně příjemné a náš dobrý pocit ještě zlepšila jedna místí restaurace, kde nás parádně nasytili. Udělali to tak dobře, že si vysloužili 5 hvězd na Google Maps. Celá naše parta spokojeně ulehla do postelí v místním hotelu s tím, že ráno před východem slunce jdeme k jezeru.

Ranní účast na břehu jezera Atitlán byla dvacetiprocentní, ale vnímali jsme to tak, že reprezentujeme i spící jedince a fotky sem přikládáme. Není běžné pozorovat tři sopky za jezerem a ten pohled je opravdu pěkný. Posuďte sami.

Po příjemné snídani sedáme do rychlé lodě a vyplouváme na jezero s místním průvodcem. Po krátké plavbě zastavujeme v Las Cruces a vydáváme se na pěší výlet kolem jezera po chodnících a vysutých lávkách, které jsou nyní velmi vysoko nad vodou. Údajně se někdy z nejasných důvodů zvedá hladina jezera až o dva až tři metry a pak zase ze stejně nejasných důvodů opadne. Cestou se stavujeme na kávu v malém hotelu v džungli, který patří Němci Hansovi, který zde, dle počtu dětí, žije plnohodnotný život už sedmnáct let a tváří se mimořádně spokojeně. I my jsme spokojení a pokračujeme dál v naší cestě mezi kávovníky…

Večer už jen relaxujeme a povídáme si o téhle moc hezké zemi. Brzy ráno nás čeká přelet zpět domů na Roatán, kde budeme v hospodě vyprávět…