Výlet na Picacho Hill

Roatán lze poznávat mnoha různými způsoby. Někomu stačí vyhlédnout přes palubu velké lodi a má pocit, že ví, co je Roatán. Aktivnější cestovatel vystoupí, vyběhne na pláž na tři hodiny nachytat bronz a má pocit, že poznal Roatán. Hodně aktivní jedinec prozkoumá tropické zahrady, vzdálenější kouty ostrova a už se cítí skoro jako domorodec. To je však všechno jen slabý odvárek skutečného Roatánu, který poznáte až v džungli při výstupu na kopec Picacho Hill.

Sami na Pikačo určitě nechoďte. Potřebujete průvodce s mačetou, který zná cestu a občas ji proseká, protože rychlost zarůstání úzké pěšinky je opravdu vysoká. Představu o rychlosti růstu zdejší vegetace si můžete udělat jednoduše. Když zde vysekáte zahradu u domu a odjedete, tak na stejném místě za 6 měsíců naleznete 3 metry vysoké balzy, divoké papáje a spoustu další 2 metry vysoké vegetace.

Po cestě na vrchol si máknete. Kopec není nijak zvlášť vysoký, ale při zdejší teplotě a vlhkosti budete mít dost. Po návratu dolů se můžete vykoupat na krásné pláži, která je kousek od vesnice, a ve které žijí naši přátele průvodci. Při cestě se vyplatí průvodce poslouchat, upozorňuje totiž na stromy, kterých se není radno dotýkat. Říkají jim „jedovaté stromy“ a údajně se po dotyku dostaví velké problémy s kůží. Víc o tom nevíme, dávali jsme si fakt pozor :-)

Na výlet na Pikačo si určitě vezměte kvalitnější obuv a delší kalhoty. My, kteří jsme šli v kraťasech, jsme po cestě velmi litovali a bojovali s řezající trávou. Následná desinfekce v mořské vodě byla bolestivá. Průvodce šel sice v „žabkách“, ale určitě jej nenapodobujte. Je odolnější než vy :-)

Cesta je nádherná. Pokud jste lekaví, překvapí vás tu a tam nějaký leguán nebo menší zvíře, které před vámi náhle prchne. Holky v naší výpravě křičely jen jednou. Na vrcholu kopce budete odměněni nádherným výhledem na značnou část Roatánu. Budete-li mít štěstí na počasí, tak vás tento pohled uchvátí.