Hlavní město Coxen Hole
Rozpálené betonové zdi nízkých, nejčastěji jednopatrových budov sotva stíhá ochlazovat od vody vanoucí vítr. Přináší sem typickou vůni slaného moře, která se v ulicích mísí s nejrůznějšími odéry, jež se linou především z malých bister, hojně rozstrkaných podél silnice. Nejčastěji tu ucítíte ryby, horký olej a plantejny. Kromě spousty malých bufetů je tu i pošta, obecní úřad, městská policie, nemocnice a taky řada turisty lákajících obchodů i obchůdků. A taky supermarkety. Roatánci si na ně postupně a pomalu zvykají. Naštěstí jim to jde těžko, neboť nakupování do zásob se příliš neslučuje s jejich životním stylem. Žijí přítomností – to je pět vajec, kousek sýra a tři brambory. Víc na dnešní večeři nepotřebují. Nenakupují zásoby. Nejsou na to zvyklí, nikdy to nepotřebovali.
V některých svých částech působí město poněkud betonově. Betonové jsou domy, silnice i chodníky. A také plůtky či zídky kolem nich. Jen občas je beton vystřídán dřevem. Fádní šeď betonu je ale zakryta velmi rozmanitou směsí všech možných barev. Pošta, jež byla před rokem modrá, je dnes žlutá a za dva roky bude možná zelená. Ani plot kolem školy není jednobarevný. Roatánci prostě pořád něco barevně natírají.
Ulice jsou plné lidí. Chodí pěšky, jezdí na kolech nebo autem. A povídají si spolu. Máte pocit, že se všichni znají – zdraví se, pokřikují na sebe a když uvidí jít po ulici dobrého známého, klidně zastaví i auto a dají se do družného hovoru. A řidiči za nimi si neklepou na čelo a netroubí na ně nervózně. Jsou klidní a vypadá to, že nikam nespěchají.
A ještě něco je spojuje: ve výši prvního patra prochází celým městem nevídaná spleť stovek elektrických drátů. Nedá se přehlédnout. Zcela jistě jste nikdy nic takového neviděli. Jako by byl každý propojený s každým.
Coxen Hole je také centrem oslav státních svátků, jakým je například Den nezávislosti. Už několik dnů před začátkem oslav se ze všech škol ozývá hlasité bubnování či jiné zvuky, které vyluzují žáci při přípravách svého vystoupení. Oblečeni do svátečních pestrobarevných košil, halenek a šatů pak vyrážejí do ulic, aby předvedli své umění. Je to něco mezi křepčením kolem ohně a skupinovým cvičením roztleskávaček. Živelnost se tu mísí s upřímnou snahou místních žáčků, žáků a studentů předvést to nejlepší, co se naučili. Všichni bubeníci, tanečníci a mažoretky jsou nenucení a bezprostřední. Je to naivní karneval, na jehož konci utichne tato rytmická sekce ostrova a vy zjistíte, že vám bubny zní v uších stále dál a že vám vlastně chybí, protože zpěv a rytmus k tomuto ostrovu prostě patří.
Takový je Coxen Hole, největší město Roatánu, správní centrum a kdysi též doupě starého mořského vlka, piráta Johna Coxena.
Aktualizace 2015:
Independent Day v Coxen Hole
Hondurasané se umí skvěle bavit a rádi slaví cokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Jsou bezprostřední, přátelští a veselí. Jsou šťastní a žijí dneškem. Roatánci jsou navíc velmi hrdí na svůj ostrov.
Být obyvatelem Roatánu je snem každého Hondurasana. K nejsilnějším svátkům patří Velikonoce a také oslavy Dne nezávislosti – Independent Day. Každoročně vždy 15. září slaví vyhlášení Dne nezávislosti, a protože oslav není nikdy dost, zopakují si to ještě podruhé hned 28. září, kdy byly podepsány dokumenty, které jim nezávislost zaručily. Všude vlají prapory a státní znaky Hondurasu. Školy nacvičují slavnostní pochody už dlouhé týdny dopředu a cvičí i pochodovou hudbu, která se skládá ze zvuků bubínků, bubnů a zvonečků. Všichni jsou slavnostně a čistě oblečeni a průvody perfektně secvičených tříd jsou seřazené podle škol a ročníků.
Slavnostní průvody trvají celé hodiny a opravdu se je na co dívat. Děti i dospělí si slavnost opravdu užívají, což je vidět na radosti a jiskrách v jejich očích. Je krásné vidět, jak jsou hrdi na svůj ostrov a svoji vlast. Dnešek patří jen jim a dlouho se na něj těšili. Pokud byste byli v tuto dobu na Roatánu, byla by chyba se oslav nezúčastnit. Dlouho budete vzpomínat a utkví vám v paměti.