Hmyz a jiná odporná havěť existuje!

Je pozoruhodné, jak se většina turistických průvodců tváří, že neexistují švábi, škorpioni, hadi, pavouci, komáři a že v moři nežijí žraloci. Není to pravda. Na rozdíl od draků, jezinek a hejkalů tato zvířata opravdu existují a vydáte-li se kamkoli do Karibiku, tak se s mnohými z nich určitě setkáte. A neobývají jenom Karibik, řada z nich žije i v okolí Středozemního moře a někteří i v Česku. Leguánům jsme věnovali samostatný článek a s některými dalšími se teď pojďte trochu lépe seznámit.

Gekoni

Budete si vychutnávat příjemný večer na terase, popíjet pivo, víno nebo rum a nejednou se ozve zvláštní zvuk, připomínající zamlaskání. To je gekon. Právě si zřejmě pochutnal na nějaké mouše a dal svoji spokojenost hlasitě najevo, nebo je to gekonský kluk a vábí samičku. V každém případě se podívejte se na stěnu v blízkosti světla, nejspíš tam bude na zdi „přilepený“ svými přísavnými prsty. Právě podle nich gekona spolehlivě poznáte. Prsty jsou na konci rozšířeny v adhezivní polštářky, díky nimž se tato ještěrka velmi dobře udrží i na hladké zdi nebo okenním skle. Gekona se rozhodně nebojte. Je užitečný, protože požírá hmyz, a kromě svého pomlaskávání vás nebude nijak obtěžovat. Toto téměř národní zvířátko zde potkáte skoro všude a v nejrůznějších velikostech. Někteří gekonci mají sotva tři centimetry, někteří jejich macatější příbuzní vyrostou i do úctyhodných dvaceti centimetrů. A dřevěné siluety gekona, které prodávají v každém obchodě se suvenýry, bývají někdy ještě větší. Najdete-li gekonka uvnitř bungalovu, kde spíte, nechejte ho vevnitř. Je na vaší straně!

Kromě gekonů běhá po Roatánu celá řada jiných ještěrek. Největší pozornosti se určitě dočkají bazilišci a to zejména díky svému velmi specifickému způsobu pohybu. Běhají totiž po zadních nohách, díky čemuž vypadají jako zmenšenina prehistorického ještěra. Nesnažte se je ale chytit, údajně jsou ve stresových situacích trochu kousaví.

Písečné mušky

Písečné mušky je nepříjemnost, která jednoduše k Roatánu patří. A nejen k Roatánu, ale k celému Karibiku. Pokud se chystáte na dovolenou do této oblasti, tak se jim nevyhnete. Jediné, co se s tím dá dělat, je tento fakt prostě akceptovat. A i když budete dbát našich rad, stejně to zřejmě proběhne tak, že přijedete na ostrov, budete se pečlivě natírat nebo stříkat různými repelenty, všichni ostatní už budou poštípaní, jen vy ne, a jednou večer si vyjdete na terasu a budete pozorovat rudý měsíc vycházející za soumraku nad obzor a za dvě minuty opustíte již tak prořídlé řady těch nepoštípaných a stanete se členy rozsáhlé komunity poštípaných. Ta muška je tak malinká, že ji téměř není vidět a jediné, co vás na ni upozorní, je svědění pokousané kůže, které ovšem nastane až za několik hodin. A to už je pozdě. Největší riziko nastává v podvečer, před soumrakem a za bezvětří. V této době je dobré použít nějaký repelent a raději se obléci. Kousnutí od této mušky má podobný průběh, jako bodnutí od komára. Komáří bodnutí ale většinou cítíte ihned a často stihnete i krvavou pomstu. Štípanec od písečné mušky většinou necítíte a svědění se dostaví až ve večerních hodinách. Jsou šťastlivci (a není jich málo), na které muška vůbec nejde, také je řada těch, které muška štípne, ale výrazné svědění se nedostaví. Každý prostě reaguje jinak. V souvislosti s písečnými muškami pro vás máme i několik dobrých zpráv. Naštěstí můžeme potvrdit, že reakce na štípanec od písečné mušky je výrazně mírnější při každé další návštěvě ostrova. Váš organismus si postupně „zvyká“. Z toho tedy vyplývá, že nejlepší obranou je jezdit na Roatán pravidelně a často… Druhou dobrou zprávou je, že tyto mušky většinou nepřenášejí žádnou chorobu, takže jediným negativním důsledkem je již zmíněné nepříjemné svědění. Další dobrou zprávou je, že výskyt těchto mušek na ostrově není rovnoměrný. Jsou pláže, kde jich bývá hodně i během dne a jsou pláže, kde vás nebudou obtěžovat ani ve večerních hodinách. Až budete na ostrově, rádi vám poradíme, kterým místům je lépe se vyhnout nebo naopak, kam si zajít, pokud s nimi chcete získat osobní zkušenost.

Komáři

Při ochraně proti komárům platí stejná pravidla, jako s písečnými muškami. I v tomto případě jsou někteří lidé pro komáry téměř „neviditelní“ a na někoho se tito malí upíři vrhnou jako vosy na bonbón. Přizpůsobte tedy svoji ochranu tomu, jak jste pro komáry přitažliví. Komáři jsou totiž přenašeči některých chorob, zejména malárie a horečky denge. To ale neznamená, že s prvním komářím bodancem jste automaticky nemocní. Hodně záleží na tom, zda jste na ostrově v období, kdy se tyto choroby vyskytují ve větší míře. Očkování proti horečce denge zatím neexistuje, takže nezbývá, než ji případně přetrpět. Pojídání antimalarik konzultujte se svým lékařem. Většina cestovatelů k nim sahá až v případě, že jsou malárií opravdu nakaženi. U některých lidí je reakce na antimalarika horší, než na malárii samotnou. Nejpravděpodobnější ale je, že vás žádné z těchto onemocnění nepotká.

Hadi

Hadi jsou pro nás samotné velkou neznámou. Žádného jsme zatím nepotkali, ale určitě zde nějací jsou. Had je ale velmi plachý plaz, který rozhodně nevyhledává člověka a pokud to jde, tak před vámi rychle uteče. Pokud se s žádným hadem nechcete setkat, tak se nevydávejte na pěší výlety do džungle, nechoďte vysokým a hustým porostem, nestrkejte ruce do každé dutiny ve stromě a nepřevracejte každý větší kámen, který potkáte – beztak vypadá z té spodní strany úplně stejně jako shora. A když už nějakého hada náhodou potkáte, není nezbytně nutné ho tahat za ocas. Nevšímejte si ho a on udělá to stejné.

Škorpioni

Jak známo, štíři (tedy škorpioni) u nás vylézají z děr na svatého Jiří. Alespoň tak praví staré pořekadlo. Málo kdo věří tomu, že v Česku škorpioni skutečně žijí, ale je to zřejmě pravda. Biologové se sice přou, zda se jedná o stálou populaci, nebo zda jsou to jedinci, kteří k nám byli zavlečeni z Chorvatska nebo Itálie, ale to nemění nic na faktu, že ačkoli je jejich výskyt velmi ojedinělý, přeci jen zde jsou. Pokud si tedy chcete vyzkoušet, zda bodnutí od škorpiona bolí hodně nebo málo, zajeďte si na Slapskou přehradu, najděte štíří doupě a počkejte, až nějaký vyleze. Ideální doba je na svatého Jiří v noci za úplňku. Nedávno tam byli opět po dlouhé době spatřeni, takže máte šanci. Škorpioni, žijící na Roatanu, nejsou pro člověka nebezpeční. Jejich bodnutí je sice nepříjemné, ale podobně jako u bodnutí hmyzem je i v tomto případě reakce velmi individuální. Pokud máte prudkou alergii na vosí žihadlo, buďte raději opatrní a v případě bodnutí od škorpiona se vypravte ihned k lékaři. Jestliže takovouto alergii nemáte, doktor vás nejspíš vyhodí, protože není co léčit. Škorpioni na Roatánu nejsou pro člověka smrtelně jedovatí a jediným následkem je obvykle nepříjemná bolest, která je v některých případech, zejména u dětí, doprovázena zvýšenou teplotou. S největší pravděpodobností škorpiona na Roatánu vůbec nepotkáte. Pokud už ho potkáte, tak ho prostě zašlápněte a buďte při tom důkladní. Škorpion je totiž velice skladné zvíře, které se dokáže protáhnout i velmi tenkou škvírou. Proto je nutné při zašlápnutí škorpiona botou trochu potočit, aby ta malá bestie neměla možnost využít mezery ve vzorku podrážky vaší obuvi ke své záchraně. Snad vám ochránci přírody toto vraždění odpustí.

Aktualizace 2015:
Máme již vlastní důkaz, že nejsou škorpióni na Roatánu životu nebezpeční. Místní nekecali. Obyvatelé Czech Village schytali za minulý rok 4 píchance (ruka, dvě nohy, jeden zadek). Všichni jsou stále mezi námi :-)

Žraloci

Podařilo se nám na internetu nalézt celkem dva záznamy o útocích žraloka v celém Hondurasu. Jeden je z roku 1887 a druhý nastal v roce 1930. A co je důležité, žádný z nich nebyl ve vodách Roatánu. Pravděpodobnost, že vám při procházce po pláži přímo na hlavu spadne kokosový ořech a tato událost pro vás bude mít fatální následky, je tedy zřejmě výrazně větší, než útok žraloka. Byl by to první útok žraloka na člověka v novodobé historii ostrova Roatán. To ale neznamená, že se zde žraloci nevyskytují. Naopak, jsou vyhledávanou potápěčskou atrakcí. Jedná se totiž o druhy, které člověka nenapadají a některé druhy se dokonce živí jen planktonem. Není tedy důvod se žraloků obávat. Mimo již uvedené důvody také proto, že žraloci žijí na vnější straně korálového reefu, takže při běžném koupání v moři bohužel ani nemáte šanci nějakého žraloka potkat.

Krásná zvířata v parcích, farmách i volně

Kromě zvířat, která vás mohou zlobit, můžete na Roatánu vidět velmi mnoho zvířát v přírodních parcích a zahradách nebo i volně v přírodě.

V parcích, jako je například Gumbalimba nebo Mayan Eden vás průvodci osobně seznámí s papoušky, opičkami, které se v parku pohybují mimo klece. Poté, co si užijete jízdu po mnoha lanových drahách a přijedete až téměř k pláži, vám kluk z parku posadí na rameno papoucha a na hlavu opici.

K dalším zvířatům můžete bez problému vstoupit do výběhů a voliér. I hmyz je v parcích o něco snesitelnější, protože jej můžete zkoumat v rozsáhlé "krabičkové" expozici.

O zvířatech na Roatánu píšeme také na samostatné stránce v části Zvířata na Roatánu.

Návštěvu Roatánských parků se zip-lines rozhodně nevynechejte. Vyhraďte si klidně celý den a budou-li s vámi děti, budou maximálně nadšené. V jednom dni budete mít skvělý adrenalinový zážitek, poznáte zblízka tukany a mnoho dalších zvířat, vykoupete se v nádherně čísté a teplé vodě na karibské pláži, před západem slunce si zašnorchlujete u pár desítek metrů vzdáleného korálovéhu útesu a krásný den zakončíte drinkem pět metrů od moře...

Aktualizace 2017:
V našem fotoalbu na Facebooku najdete spoustu dalších zvířat, která zde žijí volně nebo v parcích. Je mezi nimi i náš oblíbený lenochod Ronaldo - Zvířata na ostrově Roatán.